Nejsou vejce jako vejce

Klecový způsob chov slepic je nejrozšířenější způsob výroby vajec v Evropě i v České republice. Je dobře kontrolovatelný pro člověka, ale nepohodlný pro slepice. Zvířata žijí v klecích o velikosti listu papíru formátu A4 umístěných ve velkých halách s umělým osvětlením; nemohou zobat, hrabat nebo volně běhat.
Rozměry klece slepici ani neumožní protažení křídel a celého těla, drátěná kovová podlaha má na svědomí bolestivé otlaky a přerostlé pařáty, klec často neumožňuje zcela vzpřímený postoj. Z nedostatku pohybu trpí ptáci osteoporózou, jejich kosti jsou velmi křehké a často se lámou. Z prašného tmavého prostředí se za celý svůj život nedostanou ven na přirozené světlo. Změna k lepšímu je možná – a v rukou ji má každý jednotlivý zákazník, který nakupuje vejce v obchodě. Tím, jaká vejce zákazník při nákupu zvolí, vytváří poptávku a určuje tak, jaká vejce budou „produkována“ a za jakých podmínek.
V mnoha západních zemích již velký počet řetězců – a v některých zemích všechny – nabízejí jen vejce z neklecových chovů. Jaká je situace v České republice? Jak může nakupující poznat z jakého systému chovu vejce pochází? Co lze zjistit ze kódu na skořápce vajíčka?
Velká tiskací písmena S, M, L a XL označují hmotnostní třídu. První číslice uvádí způsob chovu. (3:klecový chov, 2:podestýlkový chov, 1:výběhový chov, 0:biovejce). Pak následuje kód státu a kód farmy.
Chov na podestýlce (2) znamená, že slepice jsou také v halách, ale mohou se volně pohybovat a mají hřady, ven se však nedostanou. Podlaha je z jedné třetiny pokryta podestýlkou ze slámy, písku nebo hoblin, slepice snášejí vejce do hnízd. Při výběhovém chovu (1) slepice žijí v halách stejně jako u podestýlkového chovu, ale musí mít volný přístup na přilehlý terén, částečně pokrytý vegetací. V tuzemsku takový chov prakticky neexistuje, i když do této skupiny můžeme počítat prakticky všechny domácí chovy slepic, které však nejsou pod veterinární kontrolou. Při ekologickém chovu (0) slepice žijí stejně jako u výběhového chovu, musí mít prostor k hrabání, ke snášení vajec do hnízda, popelení se, možnost hřadování a celodenní přístup do výběhu. Ekologickým způsobem, tedy bez hnojiv, musí být vyrobena i krmiva.




Přesto ale stále platí, že nejlepší jsou vejce domácí, ať z vlastního chovu nebo odebírané od drobnochovatelů či sousedů.